První

Dnešní bílé ráno.

 Krmítko stačí naplnit a můžeme se těšit na každoroční přehlídku opeřenců...

Brzy se stmívá...

...a tmavá odpoledne i večery trávíme hlavně doma.

Právě v tuto dobu s chutí vytahuji svoje barvy a bloky.

 Pravda, mám pak v ložnici pár dnů "rozpracováno", ale dveře se přeci dají v mžiku zavřít.

Během sezóny trávím většinu času na zahradě a výtvarničení se tak věnuji jeden večer v týdnu na místní ZUŠ.

Už hodně let chodím do kursu dospělých, který vede akademický malíř Teodor Buzu.
Jeho výtvarný projev, vizáž i smysl pro humor jsou nezaměnitelné.

Parta "spolužáků" je ustálená, věkově i profesně různorodá a moc fajn.

Školní rok pravidelně ukončujeme společnou vernisáží, která je se vším všudy.

Raut, živá hudba, průvodní slovo i hojnost návštěvníků.

Pro to všechno mám svoje pondělky s uměním moc ráda.

 Momentálně jsem se pustila do akvarelu, brzy ale s dětmi začneme tvořit na vánoce.

Ukázala jsem jim Pinterest a dcerka má tipy na vánoční dekorace na několik let dopředu...

Jarní

Dnes ráno.

Listopad téměř u konce...

S předstihem...

Vánoční kaktus je v plném květu.

Zřejmě se mi snaží naznačit, že už je čas...

Tohle naznačování mě sice lehce stresuje, nicméně forma je víc než pohledná.

Květináč stojí na nočním stolku.

Společnost mu dělá nevadnoucí hedvábná růže.

Jak tohle dopadne?

 Ještě pořád čekáme na pořádný ranní mrazík.

Teprve pak budou plody mišpule poživatelné.

(Poživatelné, ovšem nikterak lahodné...).

Jaké bylo moje překvapení, když jsem na stromku objevila poupata i rozvíjející se květy!

Měli bychom sklízet a mišpule má pocit, že začalo jaro...

Tak se ptám: "Jak tohle dopadne?"

Neplánovaně

Ve fázi dokončování je tak trochu vynucený podzimní projekt.

Vzhledem k cestovatelské povaze našeho psíka jsme museli oplotit kus zahrady.

Vznikly tak dva plůtky a dvoje vrátka.

Eliáš se nestačí divit...

První plůtek u vjezdu do dvora.

 Manžel je autorem projektu, výkopových a svářečských prací a konečné montáže planěk a zavírání.

Já jsem natěrač.

A tady je důvod všeho snažení...

Druhý plůtek v lesním pokoji. Branka je po letech opět funkční.

Na novou zídku vlevo od branky jsme museli naskládat řadu kamenů, neb psík nejen rád běhá ale má vlohy i ke skoku vysokému z místa.

Les

Naše každodenní psí procházka.

Pokud vykoukne slunce, les září zlatožlutě.

Podzim se zamlouvá mně i jezevčíkovi...

Lesopark Pintovka je využívaný jako příměstská rekreační oblast.

Je protkaný sítí značených cest a stezek, doplněný lavičkami, odpočívadly, lesním fitness a množstvím informačních tabulí.

O oboře s pozorovatelnou už jsem tu psala - muflony, daňky a jelínky sika tak máme doslova na dlani.

Ptačích budek je v lese nepočítaně...

Závěje listí šustí pod nohama.

Mám ráda, když se pod stromy rozzáří žluté koberce a najednou se všude rozsvítí.

A kam nedosáhne slunce, zůstává jinovatka i v poledne...

Dozvuky října

Dnes jsme se probudili do mrazivého rána, jinovatka v ranním slunci zářila.

Tyhle momentky z víkendu už tím pádem nejsou úplně aktuální...

Ale stejně - podzimní paleta se mi jen tak neokouká.

Mějte krásné slunné dny!

Liščí

Kousek za domem.

Na pasece. 

Jediný úlovek letošního houbařského podzimu.

Dle atlasu hub máme v košících lišky i lišáky...
Bude omáčka i zásoby na zimu!