Zahrada, na které hospodařím, leží ve velmi mírném svahu na hranici lesa v nadmořské výšce 420 m. Její výměra je asi 1000 m2.
Pozemek kolem rodinného domu začali kultivovat asi v roce 1975 rodiče mého manžela, ti zde uskutečnili první terénní úpravy a zahradu využívali především jako užitkovou. Malou část za domem pak upravili jako okrasnou a odpočinkovou.
Z této doby se zachovaly ovocné stromy a vzrostlé jehličnany - některé více, než bylo v úmyslu. V zadní části u lesa stojí zděný zahradní domek, dříve příbytek slepic, kachen, králíků i prasete...
Dnes má zahrada trochu jinou tvář, kus pozemku jsme připojili, přemístili jsme vjezd k domu a nově vybudovali vchod pro pěší. Kolem dvora před domem byly vystavěny kamenné tarasy a opěrná zeď. V zadní části zahrady, která je relaxační a přímo napojená na byt, máme dřevěnou terasu - "pódium". Zatím je chráněná pouze velkým slunečníkem.
Předzahrádka u vchodu z ulice je ve středomořském stylu. Opakují se zde keře levandule, juka, čistec a ovsíř. Přes zeď se naklání ostružiník.
Napravo jsem navíc použila kulovité túje 'Danica' a jalovec 'Skyrocket'.
Záhon před domem za torzem kordonu jabloní - směs trvalek kvetoucích od jara do podzimu. Toto místo je ve stálém vývoji...
Předzahrádka u vchodu z ulice je ve středomořském stylu. Opakují se zde keře levandule, juka, čistec a ovsíř. Přes zeď se naklání ostružiník.
Napravo jsem navíc použila kulovité túje 'Danica' a jalovec 'Skyrocket'.
Záhon před domem za torzem kordonu jabloní - směs trvalek kvetoucích od jara do podzimu. Toto místo je ve stálém vývoji...
Velkým specifikem naší zahrady je půda. Není to běžná zahradní zemina, je to jíl. A to v té nejčistší podobě. Z našeho jílu lze modelovat. Kdyby se tu místo domu postavila hrnčířská dílna nebo cihelna...
Proto bylo moje zahradničení v počátcích spíše věčným pokusem a omylem. Během času jsem pochopila, že v našich podmínkách je nutné každé rostlině dopřát velkou výsadbovou jámu a nakoupit jí pěknou zahradní zeminu, rašelinu, písek, drobný štěrk atp. Do té doby jsem pár rostlin nenávratně ztratila. A ty, které se ujmou, se u nás dlouhou dobu rozhlížejí, než uznají, že můžou poporůst. Zahradničení je proto na naší zahradě během na dlouhou trat' a věčným dobrodružstvím.
Přispívá k tomu i fakt, že jsem naprostá amatérka, zahrada je pouze moje velké hobby. Veškeré vědomosti jsem během let načerpala převážně z literatury, časopisů, internetu a vlastní zkušeností z terénu.
Ten můj manžílek! No, co bych pro něj nedělala. Teď už sice nemůžu tolik běhat a kolena mě štvou, ale jezírko je naše radost. A nejen ta voda, ale ty květiny kolem něj. Teda, já si toho vážím víc než ten manžílek. A když vidím vnoučata, tak mi je tady líp, než kdekoliv jinde. Ta klidná chalupa s zahradním jezírkem, to je naše útočiště.
OdpovědětVymazat