čtvrtek 18. září 2014

"Jižní pokoj"

Asi jako každý, kdo má trochu větší zahradu, snažím se jí rozčlenit na části s různými funkcemi - říkám tomu "venkovní pokoje".

Tak máme pokoj kuchyňský, okrasný, relaxační, švestkový, lesní a jižní. Posledně jmenovaný navazuje na vchod z ulice a je také zatím nejvíc otevřený pohledům zvenčí. Jelikož pozemek je nad úrovní ulice, nemáme klasické ploty, jen kamenné tarasy. Pro vytvoření pocitu soukromí jsme se rozhodli pro zelené stěny nestříhaného živého plotu.
Vzhledem k tomu, že keře jsou vysazené loni na jaře, plot zatím nepřipomínají ani v náznaku... Ale vybírala jsem vzrůstné druhy, tak jim dáme čas.

V tuhle chvíli mám v plánu do tohoto "pokoje" zasadit strom. Manžel chtěl strom, aby si pod něj v důchodu postavil lavičku a pozoroval cvrkot...
Dlouho jsem vybírala a nakonec jsem se rozhodla pro jeřáb. Splňuje nemálo požadavků - má dekorativní listy, na jaře velké květy, krásné plody a nakonec podzimní vybarvení. Úkolem nejbližších dnů je tedy koupit a zasadit strom. (Syna a dům už máme...).



Úzký proužek chodníku vpravo je horní ohraničení mírně svažitého "jižního pokoje".  Hranici by měly tvořit tři velké anglické sadové růže, které jsem zasadila loni na podzim a zatím moc velký pokrok neudělaly. V létě všechny kvetly, krásně voněly, ale přírůstky nic moc. Vchod do "pokoje" tvoří kovový oblouk, který by měl popnout na jaře vysazený zimolez. 


 Po levé ruce je kolem tarasu keř růže svrasklé - ta roste moc pěkně, pak se přes zeď sklání ostružiník, vedle je letos zasazený muchovník, dva vyšší tavolníky, letitá a nezničitelná juka, pestrolistá vajgélie a úplně v rohu není vidět červenolistý bez. V čele roste vedle bezu svída s panašovaným listem a svída zelenolistá s červenou kůrou. Napravo tuto řadu uzavírá prastarý mohutný pustoryl, který na jaře omamně voní.
Na úrovni juky vpravo je znatelná proláklina v trávníku. A to je místo pro náš jeřáb.


Vpravo vykukuje pustoryl a levou hranici směrem k oblouku tvoří záhon s kanadskými borůvkami. Nahoře vpravo od oblouku je vidět, že keře růží fakt moc vidět nejsou...


Vpravo od oblouku roste kulovitá túje, bohyšky, žlutolistý tavolník (letos zasazený) a adoptovaný šeřík meyerův. Získali jsme ho od přátel, kteří ho měli ve skalce. U popisu druhu stojí, že vytváří nízké husté drobnolisté polštáře. No, tenhle má metr sedmdesát a to jsem ho ještě přistřihla... 


Detail zimolezu na konstrukci oblouku.

Podle toho, jak budou keře růst, chtěla bych "pokoj" osázet ještě patrem nižších dřevin a kvetoucích trvalek. Mělo by to být takové útulné místo na posezení s knížkou nebo hrnkem kafe. 


Žádné komentáře :

Okomentovat